Třináctá komnata

Slaná vůně moře,

jež se dere ze tvých očí.

Jehož kapky se v ústech mých smíchávají s chutí krve.

Cítí zradu a bolest z ní.

Přesto však jen mlčí,

i když potřebují obvázat své rány.

Nechtějí totiž vyvolat konflikt.

Zabředávají tak do stereotypního bahna.

Každý přeci chybuje

a má právo na druhou šanci.

Právo zabouchnout za sebou dveře své třinácté komnaty.

To právo máš i ty.

Ale ty o něj nestojíš...