Katedrála

 Mozaika ze střípků všednodennosti

vrhá stín na stěnu katedrály.

Vrhá stín na reliéf skrývající kus historie.

Kus? Nebo spíš kousek?

To nikdo neví.

Nikdo nedokáže odhadnout.

Vrhá stín na lavice,

dřevo, které si hodně pamatuje.

Na rozdíl od kamene katedrály žilo.

A žije dál, když v nich sedí lid

a poslouchá kázání starého kněze,

jehož paměť políbil Alzheimer.

Ten si však jeho srdce uzurpovat nemůže.

Jeho srdce patří Písmu.

"Jděte ve jménu Páně" - ozývá se jeho hlas pod klenbou

a jako každý týden se těší na příští nedělní mši.

Jeho srdce patří Bohu...