Až...

Až z nebe spadne poslední hvězda,

budu doufat, že se mi to nezdá.

Až ta noc ztratí své kouzlo moci

a světlo bude jak v poledne tak o půlnoci,

až moře získá sladkou chuť

a jeho voda bude hustá jako rtuť.

Až ztratíš zášť vůči lidem

a setkáš se ve svém srdci s klidem,

pak pochopíš, že jediné na čem vlastně záleží,

je ten cit, který všem bezesporu náleží.

Ten cit, který učenci láskou zvou

a který se pro bezcitné stává pouhou hrou.

Až z křišťálového jezera stane se bouřlivá řeka,

až políbíš spící krasavici, která na tebe ve vzdušném zámku čeká.

Ten zámek se však jako hrad z písku neustále boří

a ona dál čeká na prince, který se jí na bílém koni dvoří.

Až ucítíš vůni levandule v dešti

a uslyšíš, jak hladové dítě vřeští,

pochopíš, že život je dar a úctu k němu budeš chovat,

tak se ti podaří do svých dlaní štěstí čtyřlístku uschovat.